Švédský vallhund

Na stránce věnované plemeni Švédský vallhund naleznete následující témata:

Poradcem chovu je Barbora Duspivová, Mezi silnicemi 295/10, 326 00 Plzeň, tel.: 776 800 551, barcaduspivova@seznam.cz

Veškeré náměty a připomínky, které Vám zde chybí směřujte na e-mailovou adresu barcaduspivova@seznam.cz - předmět "Švédský vallhund"

Podmínky chovnosti:

Švédský vallhund je zařazován do chovu na základě bonitace nejdříve od 12ti měsíců věku a jedné výstavy pořádané klubem v jakékoliv třídě (kromě dorostu) s výsledkem Výborný nebo Velmi dobrý.

Věk pro zařazení do chovu: pes od 15 měsíců neomezeně, fena od 15 měsíců do 8 let věku.

Počet vrhů: 1 vrh v jednom kalendářním roce

O plemeni:

Historie

VSS je považován za jednoho z nejstarších původních švédských plemen, známé nejméně 1000 let. VSS se nápadně podobá starému typu britských pembroke corgi. Stále ale není prokázána jejich příbuznost a ani to, zda během osmého nebo devátého století při pustošení jihozápadního pobřeží Walesu Vikingy, byli psi typu VSS odvezeni ze Švédska do Anglie, či naopak psi typu corgi přivezeni do Švédska z Anglie. Historik Clifford Hubbard se přiklání k myšlence, že VSS je autentické švédské plemeno a starší z obou. Bez ohledu na jeho původ má na záchraně a uznání plemene největší zásluhu hrabě Björn von Rosen. Počátkem 40. let minulého století hrozilo plemeni vyhynutí. Pan hrabě však tvrdil, že milované plemeno, které si pamatoval z dětství, stále existuje a začal po něm pátrat. Podal si v tomto duchu inzerát do novin. Naštěstí dostal odpověď od pana Karl Gustav Zetterstena a oba pánové pak pracovali společně na jeho záchraně. Našli několik starých VSS v hrabství Västgötland a začali s programem oživení plemene. Začínali s jedním psem jménem Mopsen (narozen 1938, rodiče neznámí, majitel Bertil Dahlén, Vara) a třemi fenkami

Lessi, Topsy (narozena 1930, rodiče neznámí, majitel J. Andersson, Vara ) a Vivi. Topsy byla již příliš stará, aby měla ještě další vrhy, ale stala se modelem prvního standardu plemene. Vivi, dcera Topsy se pak stala první skutečnou standardní fenkou plemene. Byl jich malý počet, ale dost na to aby se pokusili o oživení plemene. Podle Nicky Gascoigne v její knize Švédský Vallhund (Dalsetter Designs, 1989) přineslo spojení psa Mopsena s fenkou Lessi štěně psa Jerry, spojení Mopsena s Vivi štěně fenku Tessan (narozena 1940, majitel Johanna Jonsson, Vara). Tito jedinci se pak stali zdrojem jejich šlechtitelského programu. V roce 1943, rok po exhibiční výstavě, uznává Švédský kynologický klub švédského vallhunda za samostatné plemeno a schvaluje jeho standard. Oficiální název plemene byl pak v roce 1953 změněn ze Svenks Vallhund (= Švédský Vallhund) na Västgötaspets. Plemenný typ se podařil sjednotit bez ztráty pracovních schopností. Dnes Švédský Kennel Club zapisuje více než 200 štěňat ročně.

Vlastnosti:

VSS je sebevědomý, temperamentní, zvídavý, odvážný, věrný. Jsou agilní, rychlí a dychtiví potěšit majitele a učit se. Jsou přátelští, zdraví a silní. VSS je pozorný, ostražitý, ale nikdy ne agresívní k lidem, ani k jiným psům a zvířatům.

Proto mohou být chováni i ve smečkách. Někdy mají tendenci více štěkat, ale to lze omezit tréninkem. Mohou své majitele doprovázet na pěších či jezdeckých túrách a v poslední době se skvěle uplatňují v soutěžích pasení, poslušnosti či agility. Na rozdíl např. od japonských špiců, jsou závislí na majiteli a nemají tendenci se od něj vzdalovat. Jsou mu naopak doslova stále v patách. VSS jsou víceúčelovými rodinnými psy a společníky, jakož i pracovními psy. Stejně jako pembroke corgi patří do skupiny pasteveckých psů a dosud se v zemi původu používá k pasení stád skotu či ovcí na farmách. Je nízký, ale mrštný a dostatečně bystrý na to, aby zaháněl dobytek štípaním do hlezen a přitom se instinktivně vyhnul kopnutí a zranění.

Ve Švédsku jsou využíváni armádou při pátrání a záchraně lidí a někteří byli také vycvičeni k lovu lanýžů. Rovněž jsou pro svou neagresívní a milou povahu využíváni k canisterapii, kdy navštěvují seniory v domovech důchodců a nevyléčitelně nemocné děti v nemocnicích. VSS je dnes dobře zaveden ve své domovině a získává stále na popularitě i ve světě. Jejich univerzálnost, jemná a laskavá povaha se zalíbí všem, kdo se s ním setkají.

Mají genetickou predispozici k přírodnímu „bobtail“, tzn. ocasu, který je krátký od přírody a ve Švédsku se stále 40-50% VSS rodí s krátkým ocasem. Ocas tedy může být krátký či dlouhý, může být jakkoliv nesen, žádná varianta není předepsána. Pes váží obvykle asi 15 kg, fena o něco méně. VSS má samočistící srst, která nevyžaduje zvláštní péči. Pravidelné kartáčování zejména v době línání je zcela dostačující. Srst je poměrně krátká, přiléhající s podsadou, obvykle ocelově šedá nebo našedlo-žlutá, červeno-žlutá variace je rovněž přípustná. Jde o velmi o zdravé plemeno, které se dožívá asi 15-ti let.

Toto plemeno je nejrozšířenější ve Švédsku, Británii, Dánsku, Finsku, Norsku, Irsku a Austrálii a stává se čím dál populárnějším také v USA, kde se tamní klub snaží získat uznání plemene AKC. V Evropě je jejich chov rozvinutý ve Švýcarsku, Německu, Belgii, Holandsku a Francii.

Autor: Ing. Hana Blatoňová



Chovatelské stanice:

V případě zájmu zveřejnit Vaší chovatelskou stanici a jste členem KCHMPP o.s. zašlete vyplněný formulář na e-mail barcaduspivova@seznam.cz.
Formulář ke stažení:

ZDE (.doc)



Krycí psi:


Chovné feny:



Inzerce:

Formulář pro zveřejnění inzerce našich členů ke stažení zde:
ZDE (.doc)



Fotogalerie